Kdo se bojí koní, chodí jezdit k nám.

Když jsem začala nabízet jízdy na koních, předpokládala jsem, že jezdit budou chodit pouze lidé, kteří milují koně a cítí se v sedle „jako doma“. Takže mně dost dlouho překvapovalo, že zhruba tak polovinou mé klientely po dlouhou řadu let tvoří lidé, kteří mají z koní strašný strach.

Tito lidé k nám přicházejí, aby ten strach překonali. A mně to přijde úžasné. Svědčí to totiž o tom, jak se někteří lidé chtějí vyvíjet a zbavovat svých omezení i když je to hrozně těžké a znamená to pro ně radikální vystoupení z komfortní zóny. Takovým lidem já prostě fandím a držím palce. Protože mají v sobě něco, co je nutí posouvat se v životě dál, makat na sobě a překonávat překážky. A strach, to je ta nejtěžší překážka, co nás může potkat. Překonat ji nám může pomoci jedině odvaha.

Odvaha neznamená nemít strach.

Znamená to dokázat ho překonat.

První důvod strachu z koní- instinkt

Strach z koní je obvyklejší, než se zdá. Myslím, že je to naprosto přirozené. Kůň je obrovský tvor. Váží průměrně 600 kg i víc, je to hora svalů, která budí velký respekt. Instinktivně víme, že ta hora svalů by nás mohla zadupat do země, kdyby chtěla. A máme pravdu. Mohla by. Takže tím základním důvodem pro strach z koní je instinkt mít se na pozoru před něčím, co je obrovské a silné.

Tento instinktivní strach se dá překonat získáním nové, pozitivní zkušenosti. Když koně poznáme a zažijeme opakovaně situace, kdy jsme sice měli strach, ale oni nám nic zlého neudělali, tak tím získáváme novou a lepší zkušenost. Začínáme koni důvěřovat a strach se vytrácí. Proto „ostřílení koňáci“ nemají z koní takový respekt. Už tisíckrát zažili, že kůň pro ně nepředstavuje nebezpečí a vědí jak s ním zacházet, aby to tak zůstalo.

Bojíme se hlavně toho, co je pro nás neznámé, nové.

Pamatuji si, že když jsem začínala s koňmi, bála jsem se i vodit je na vodítku. Postupně, jak jsem sbírala zkušenosti a začala jsem s koňmi žít, tak mi začalo připadat úplně přirozené volně a zcela bezstarostně se pohybovat v jejich stádě. Dokonce se ve mně probudila jakási schopnost intuitivně vycítit nebezpečí a včas se mu vyhnout. To je přirozený instinkt, který má každý člověk. Akorát že v běžném životě ho moc nepotřebuje a tím, že ho nepoužíváme, tak ten instinkt se vytrácí, atrofuje. Většinou ani nevíme, že ho máme.

To, že se v nás v přítomnosti koní aktivuje instinkt vycítit nebezpečí a vyhnout se mu, je jeden z darů koní, které nám přinášejí a jeden z jejich mnoha přínosů pro náš seberozvoj. Když se v nás jednou tento instinkt probudí, budeme schopni ho používat nejen u koní, ale ve všech situacích života.

Tématu seberozvoje s pomocí koně se budu podrobně věnovat v e-booku, který pro vás chystám a již brzy bude k dispozici.

Druhý důvod strachu z koní- trauma

Někteří lidé se v souvislosti s koňmi prožili nějakou traumatizující zkušenost. Zážitek, který byl natolik nepříjemný, šokující, bolestivý nebo děsivý, že se nedokážou zbavit strachu, že by se něco podobného mohlo stát znova.

Případně jsou to lidé, kteří zažili trauma, které s koňmi nesouviselo, ale koně jim ho nějakým způsobem připomínají. V psychoterapeutické terminologii se tomu říká restimulace traumatu anebo také „spouštěč“. Koně toto často dělají. Často působí jako spouštěč nepříjemných vzpomínek. Někdy mi přijde, že to snad intuitivně vycítí, do kterého citlivého místa se v člověku „strefit“, aby mu pomohli zvědomit si, kde je „zakopaný pes“. A ten dotyčný ho může díky tomu vykopat a zbavit se ho. Jinými slovy vyléčit své trauma.

Proč nám může kůň připomenout trauma, které nesouvisí s koněm? Uvedu příklad z vlastního života.

Jednou jsem jela autem v podvečer po horských serpentinách v pořádné sněhové vánici. Skoro jsem neviděla pře sebe, protože na čelní sklo fučel vítr se sněhem a stěrače nestíhaly. Auto s najednou odlepilo od silnice a začalo se klouzat po náledí směrem k okraji silnice. Věděla jsem, že za tím okrajem je prudký zalesněný sráz a že pokud auto nezastavím, tak se tam zřítí. Snažila jsem se svůj těžký nafťák ukočírovat, ale marně. Byla to hrůzná chvíle. Naštěstí se auto samo zastavilo na hromadě zmrzlého směru na okraji.

Ten zážitek mnou docela otřásl a několikrát se mi o něm pak zdál úzkostný sen. Jak šel ale čas, tak jsem na něj zdánlivě zapomněla.

Asi rok na to jsem trénovala jednoho mladého koně. Při jízdě ze zalesněného svahu se něčeho lekl a splašil se. Hnal se se mnou velmi nebezpečně cvalem dolů mezi stromy. Snažila jsem se koně uklidnit a zastavit, ale marně. Ve svém úleku vůbec nevnímal mé pokyny. Polekaný a nezvladatelný kůň mi připomněl zážitek s autem, které se mi na náledí dostalo do smyku. Byl totiž také neovladatelný a nebezpečný. Vyvolal ve mně pocity, které mi asociovaly mé trauma

Na tomto příkladu můžete trochu pochopit, jak funguje restimulace traumatu a proč nám koně někdy připomínají nepříjemné události, které jsme kdysi zažili a tím nám nahánějí strach.

Když si strach zvědomíme, máme šanci se ho zbavit.

Připomínám, že instinktivního strachu, který je vrozený, se můžeme zbavit tím, že v dané věci nasbíráme pozitivní zkušenosti, což nás uklidní. Jak jsem již psala- čím častěji jsme s koňmi a nic zlého nám při tom neudělají, tím víc sám od sebe odchází náš instinktivní strach.

Se strachem, který se váže na trauma, je to trochu složitější. Ale vypořádat se, jak u sebe, tak u mých zákazníků i s tímto druhem strachu, mi pomáhají mé znalosti a praxe z hlubinné abreaktivní psychoterapie. A tím se dostáváme k neobvyklému tématu a sice:

Jak souvisí psychoterapie a seberozvoj s koňmi?

V hlubinné abreaktivní psychoterapii se pracuje s traumaty, která jsou „ukrytá“ v podvědomí. Pomocí asociací se zvědomují, čímž nad námi ztrácí svou moc. Když je pak člověk vystaven situacím, které by mu ta traumata jinak připomenula a strach znovu vyvolala, už se nic mimořádného neděje.

A protože, jak již bylo řečeno, koně mají schopnost pomáhat nám rozvzpomenout se na původ našich strachů, dá se psychoterapie a kontakt s koňmi krásně propojit. A to spojení má velkou sílu. Samozřejmě je tam důležitý kouč-terapeut, aby klienta správným způsobem vedl. Musí mít znalosti psychoterapie ale také se musí dobře vyznat v koních, aby celý ten proces byl bezpečný a srozumitelný pro klienta.

Zbavit se strachu je velká úleva. Souhlasíte?

Strach, ať už je z čehokoli, znamená vždy omezení. A zbavit se ho je cesta ke svobodě.

No a být svobodnější, mít více možností, uvolnit tím třeba i svůj zablokovaný potenciál, to vše znamená seberozvoj.

Jde to s každým koněm?

Určitě každý kůň nám dá nějakou důležitou lekci. Lidé si často intuitivně vybírají koně, kteří je naučí přesně to, co potřebují.

Pozor- i kůň může být traumatizovaný svými předešlými zkušenostmi! A to na nás pak reaguje jinak, než kdyby ta traumata v sobě neměl. I jemu se může stát, že mu něco z toho, co děláme, restimuluje jeho trauma. A jeho reakce nám pak připadá šokující, neadekvátní. Kůň, který jedná pod vlivem strachu, může být velice nebezpečný.

Proto ráda pracuji se svými klienty s bezpečnými koňmi. Ti reagují tak, jak je psychicky zdravému koni přirozené. Dají se snáze předvídat a celkově lépe se s nimi pracuje.

Jsem nesmírně ráda, že mám pro tuto práci k dispozici dokonale vhodné plemeno. Kentucky Mountain Saddle Horse jsou totiž charakterističtí svou přátelskou a nekonfliktní povahou a nejsou přehnaně lekaví. Díky tomu na našich koních mohou beze strachu jezdit i lidé s minimálními nebo žádnými předešlými zkušenostmi s koňmi.

Jako vynikající koňský guru může ale samozřejmě posloužit klidně i takový arabský plnokrevník se svým ohnivým temperamentem. Jen to prostě není úplně pro každého.

Fotka která dodává odvahu

Na závěr tohoto článku přidávám fotku, kterou miluji, protože mně vždy dodá obří dávku odvahy, když se v něčem cítím nejistá. Je na ni má úžasná dcera Giulia, když ji bylo 14 let. Předvádí našeho plemenného hřebce Harelyho na výstavě koní v Lysé nad Labem. A jak si můžete všimnout, cválá na něm nejen bez sedla, ale i bez uzdění, zkrátka jede ,jako divoženka ,na úplně „holém“ koni. A směje se při tom radostí. Důvěřuje mu, že ji neshodí. Hřebec to ví, protože cítí, jak je uvolněná. Proto ji on nese spolehlivě a bezpečně. Ta fotka mi říká:

Na co nejvíc myslíme, to si přitahujeme. Když máme strach, přitahujeme si strašné události. Když máme radost, tak je život jako tahle radostná jízda.