Pilíř vědomého horsemanshipu- trpělivost

Co nám říká kůň, který zlobí?

Když nás kůň neposlouchá, zlobí, nebo nedej bože vyhazuje pod sedlem, staví se na zadní či provádí jiné nepříjemné kousky, většinou to v nás vzbudí rozmrzelost. Pokládáme koně za problematického a začneme hledat řešení. Jak napravit koně, samozřejmě.

Většinou si moc nepřipouštíme, případně vůbec neuvědomujeme, že kůň porouchaný není, ale že my jsme udělali nějakou chybu v postupu. Něco jsme si špatně připravili. Kůň má někde nějakou mezeru ve vzdělání, něco podstatného mu není jasné a tak nemůže vykonat, to co po něm žádáme.

Možná, že někdo namítne, že kůň může, ale nechce. Já to vidím tak, že nechce, protože nemůže. Nechce například projít kaluží, protože mu v tom brání strach. A ten strach je tak velký, že on nemůže, ani kdyby chtěl.

Většinou se kůň nejdříve pokusí nám vyhovět, když od něj něco žádáme. Zkusí to, ale pak se zasekne a začne klást odpor. Měl ochotu, ale něco tam brání. To znamená že on nám vyhovět chce, ale nemůže. A nemůže proto, že v celém tom procesu výchovy a výcviku, kterým prošel před tím, než jsme po něm začali chtít tento úkol, je nějaká chyba. Nějaký vynechaný anebo špatně provedený krok.

ilustrační foto

Krásný příklad- kaluž bubák

Zmínila jsem příklad, když kůň nechce projít kaluží. To je docela obvyklé. V praxi to vypadá tak, že si jedeme na vyjížďku ve skupince kámošů s jejich koňmi a ejhle, objeví se před námi přímo v cestě velká kaluž. Všichni koně vodou projdou. Někteří úplně hladce, jiní se trochu zarazí, ale pak vykročí a už jsou na druhé straně. Náš kůň se k vodě přiblíží, ale pak si najednou odfrkne rozmyslí se a zasekne se. Začne stávkovat. Nenamočí si tam ani jediné kopyto.

Strávíme zdánlivě nekonečně dlouhý čas tím, že se koně snažíme dostat do té vody. Vždyť ostatní to krásné prošli! Náš kůň ale couvá, hledá nějakou okliku, kudy kaluž obejít, začíná hrozit, že s postaví na zadní. Dělá ostudu. Chtěli bychom, aby se náš kůň všem líbil, je to přeci naše chlouba. Ale on se tady u obyčejné kaluže chová jako úplný pitomec. Stoupá nám z toho tlak. A zvyšujeme proto tlak na koně.

Kámoši na nás koukají, každý má nějakou radu, jak to máme udělat a zvědavě čekají, jak to vyřešíme. Čím víc to chceme vyřešit tam na tom místě, tak tím víc na koně i sebe vnitřně tlačíme. Začínáme být přísnější, utrhneme si proutek ze stromu a použijeme ho na koňský zadek, zvyšujeme hlas.

Dopadne to tak, že buď rezignujeme a vyhledáme jinou cestu, aby kůň přes vodu nemusel, anebo na něj uděláme tlak tak silný, aby tam ze strachu vlezl.

První možnost nic neřeší. Kůň se bude dál bát vody. Druhá možnost zdánlivě vyřešila problém- kůň vodou prošel. Podvolil s našemu tlaku, ze strachu z nás podstoupil nějaký diskomfort. My to třeba vidíme, že to žádný diskomfort není, vždyť jde jen o hloupou kaluž. Jenže kůň to vidí jinak. Pro něj to je bubák. Když odmítl do vody vkročit, jasně nám tím řekl:

Když koně k něčemu donutíme navzdory jeho strachu, spojí si pocit diskomfortu s námi na svém hřbetě. Příště se už nemusí tolik těšit na společně strávené chvíle. A co je podstatné- nevyřešili jsme tím mezeru ve vzdělání. Tu chybu, co se někde stala ve výchově či výcviku, jsme nenašli a neopravili. A proto, že jsme ji nenašli a neopravili, budou se takovéhle situace opakovat. Budeme muset koně k něčemu opakovaně přinutit zvýšeným tlakem přes jeho diskomfort.

Nechci tuto metodu odsuzovat, protože je ve světě jezdectví tak běžná, že je to skoro norma. Celý horsemanship je založený na tom, že kůň ustupuje nějakému tlaku. Ať už to je tak psychický anebo fyzický. Kůň se podvoluje člověku, protože na něj člověk vyvíjí tlak.

Naprosto chápu, že dohodnout se s mnohdy více jak pětisetkilovým obrem jiným způsobem je těžké a zdlouhavé. A velmi problematické v komerčních stájích a chovech, kde čas jsou peníze.

Jen bych chtěla poukázat na jeden způsob, který se mi jeví jako fajn pro někoho, kdo chce s koněm budovat především kvalitní partnerství na zdravých základech a jít třeba i cestou seberozvoje s koněm.

Naše kisna Mocha, se kterou si dívka na kurzu u nás procvičuje metodu postupného odbourávání strachu s pomoci deštníku. Když si kůň takto v klidném prostředí , s dostatkem času a trpělivosti zvykne na nejrůznější typy „bubáků“, tak už se podobné strachy pak nemusí řešit při nečekaných situacích , například na vyjížďkách nebo na soutěžích.

Pomalu a krok za krokem

Je to cesta postupného a trpělivého budování vztahu mezi člověkem a koněm a jeho „know how“. Cesta, ve které má každý malý krůček ve výchově od hříbátka až po remontu a následném výcviku své pevné místo, svůj význam, smysl a důležitost a nic nelze vynechat. Jako když se staví dům, od základů až po střechu a každá jeho jednotlivá cihla má své místo s důležitost. A pokud se něco vynechá, je nutné najít toto vynechané místo, vrátit se tam a tam to opravit, doladit , zaplnit prázdnotu a dokud to hotovo tak nepokračovat dál. Nechtít po koni nic, na co z nějakého důvodu není dobře připraven.

Když se vrátím k příkladu s kaluží…Co by tedy podle této filozofie mělo být to správné řešení?

Za mně tedy nenutit koně tou vodou projít. Pro tentokrát mu dovolit, aby kaluž třeba obešel. Ale nevykašlat se na ten problém. Zapamatovat si:

Najdeme si pak dostatek času na to, abychom se k problému voda vrátili. Já bych to viděla třeba na celé jedno odpoledne pro začátek. Já vím, je to hodně. A mnohé to odradí od této cesty a radši koně příště do té kaluže nakopou. Ale věřte mi, že pokud tomu ten čas a trpělivost dáte, tak vaše ježdění a váš vztah s koněm bude úplně na jiném levelu. Budete parťáci.

Najít, kde se stala chyba

Ano, to je potřeba udělat, když kůň vykazuje nějaké problematické chování.

Abychom našli, kde je to prázdné místo, ta pomyslná chybějící cihla v naši stavbě, musíme provést PRUZKUM. To je vlastně analýza problému. Zkoušíme při tom s koněm různá jednoduchá cvičení a při tom velmi pozorně sledujeme jeho reakce. Jakmile nám kůň začne dávat signály diskomfortu, znamená to, že se blížíme k jádru problému a místu, kde nám chybí ta pomyslná cihla.

Nečekejte při tom na signály extrémního diskomfortu. O tom to celé je. Buďte maximálně vnímaví a empatičtí, aby jste vycítili ty nejjemnější signály stresu koně. A tam zvolněte.Tam uberte tlak a začněte opravovat chybu.

Opět se vrátím k příkladu s vodou. Kůň tedy nechtěl do vody. Při průzkumu jsme zjistili, že nás jen velmi váhavě a s náznaky diskomfortu následuje, když ho vedeme do neznáma, směrem od koní anebo kolem nebezpečně vypadajících předmětů. Můžeme třeba na zem rozprostřít plachtu a sledovat, jestli na ni kůň na náš povel vkročí bez rozmýšlení a ochotně, nebo zda projevuje obavy. Pokud se ukázalo, že kůň projevuje obavy, znamená to, že nám nedůvěřuje. Hurá, našli jsme chybějící cihlu.

Neřešit symptom, ale jeho příčinu

Jakmile jsme našli, při jakém testovacím cvičení kůň projevuje stres a správně analyzovali důvod, máte otevřené dveře k tomu, aby jste to napravili.

Opravit místo, kde se stala chyba, anebo chyběla nějaká důležitá lekce ve výcviku, je velmi důležité. Když to uděláte, možná tím strávíte nějaké to odpoledne navíc, ale díky tomu se přestanou objevovat ty symptomy. Vymizí nečekané situace, kdy kůň klade odpor a jste z toho ve stresu vy i on. Takže to pak bude win-win, budete oba spokojenější. Budete mít pevný základ a na tom celistvém a zdravém základě budete moci dál stavět cokoli kvalitního, ať už chce koně do sportu, nebo jako kamaráda na vyjížďky.

Když dcera Giulia učila svého mladého hřebce Caseyho chodit do vody, nevypadalo to vůbec jako trénink koně. Spíš jako zábava nebo relaxace. Prostě si s ním „na pohodu“ vyrazila ve svém volnu k rybníku, nikam nespěchala a společně se brouzdali vodou. Ta bezstarostná nálada a naprostá absence stresu v něm vyvolala důvěru, že o nic nejde, není co řešit, není se čeho obávat a voda je pohoda, relax. Proto Casey nikdy neměl problém chodit do vody.

Jak jsem přišla na to, že to takto funguje?

Určitě nejsem jediná, kdo doporučuje postupovat při řešení problémů s koňmi tímto způsobem.

Já jsem tento postup ale nepřevzala od žádného trenéra, objevila jsem ho sama. Velkou inspirací mi při tom jsou principy hlubinné abreaktivní psychoterapie, které se věnuji. Je to sice metoda vytvořena pro člověka, ale za mnohaleté zkušenosti s koňmi jsem zjistila, že koňské emoce a mentální nastavení fungují dost podobně, jako lidské, jen samozřejmě „koňským způsobem“. Postupy, které se používají při terapii člověka proto upravuji tak, aby byly použitelné pro koně a dobře to funguje.