Jaký byl 1. workshop „Buď na koni“

Můj sen o předávání práce se zrcadlením s koňmi se víc a víc stává skutečností. Rozhodnutí otevřít své kurzy ve mně zrálo velmi dlouho a vedla k němu nesnadná cesta, která trvala bezmála 17 let.

Po tuto dobu jsem žila s koňmi. Při budování chovu koní plemene Kentucky Mountain Saddle |Horse se mi poštěstilo získat autentickou zkušenost s mnoha zvířaty, chovanými doma a poměrně přirozeným způsobem. Uvědomuji si, jaký poklad tato zkušenost je a že se nenaskytne mnoha lidem. Mé chovné stádo je v průměrném počtu 20 koní, kteří se občas obměňují. Díky tomu mám s těmito bytostmi bohaté zkušenosti.

Ta cesta byla nádherná a radostná. Ale mnohdy i těžká. Příroda je drsná učitelka a se svými žáky se nemazlí. Koně jsou ve způsobu, jakým nás učí nekompromisní. Nemají zábrany dávat i tvrdé lekce. Celou tu dobu mně učili rozumět zákonům přírody a jejich tiché řeči. Chápat skrytou hru energií. Vše, co je očím neviditelné, ale přesto to hýbe tímto světem. A skrze to, jak mně koně pomáhali řešit řadu problémů v životě, jsem se naučila dobře chápat lidi a jejich jedinečné příběhy.

Při osvojování si metody hlubinné abreaktivní psychoterapie mi začaly docházet souvislosti a vhledy, jak úžasným způsobem se propojuje kůň s vnitřním světem člověka. A měla jsem čím dál větší chuť udělat workshop na toto téma.

Ten první jsem nazvala „Buď na koni“. Stejně, jako svůj první e-book, který je zde ke stažení zdarma. Hlavními tématy bylo nenechat se ovládat, řídit si samostatně a svobodně svůj život, ale přitom dokázat i důvěřovat. Koním. A skrze tuto zkušenost i lidem.

Na kurz přišly samé ženy se silnými příběhy. A já byla šťastná. Protože to byly nejen krásné duše, ale byly to ženy, jako já. V podstatě všechny si nějakým způsobem prošly podobnými zkušenostmi ve vztazích, jako já. Proto jsme měli společné téma, propojení a dobře jsme se chápaly.

Jsem si jistá, že to není náhoda a že jsem si je přitáhla a ony mně. A bylo mi velkou ctí a radostí těmto ženám ukázat, jak se mohou skrze práci s mými koňmi nejen postavit ještě víc do své síly, ale i víc porozumět těm životním situacím, kterými právě procházejí.

Na workshopech na téma zrcadlení s koněm je jedna věc hodně zvláštní. A sice to, že se nedá vše do puntíku naplánovat.

Mohu sice mít předem vytvořenou osnovu kurzu a základní téma. Ale zároveň musím i dokázat nechat na koních, aby pomohli účastníkům kurzu zpracovat právě to, co si v danou chvíli ve svém životě řeší. A to se plánovat předem nedá. Protože ani samotní účastníci si to někdy moc do hloubky neuvědomují.

Je to vždy kůň sám, kdo zvolí hlavní téma každého jednotlivce a prostě ho z něj „vytáhne“. Stejně i způsob, jakým mu poskytne vhled. Já jsem v té chvíli jen v roli kouče a „překladatele“ mezi koněm a člověkem, když je to potřeba.

Někdy je nutné „překládat“, když je jazyk koně pro někoho nesrozumitelný. Jindy to naopak potřeba není.

Protože v některých momentech se stává, že i lidé bez předchozích zkušeností s koňmi se hned napoprvé na koně hluboce intuitivně napojí. Tak, že se ocitnou v jakémsi „flow“ a přirozeně chápou význam koňských gest sami od sebe.

Když tenhle magický monet vycítím, mám z toho radost a snažím se do toho procesu moc nezasahovat, jen ho nenásilně a jemně usměrnuji. Protože nejlepší lekce od koně je ta přímá. Nezprostředkovaná, kterou prožijeme a pochopíme spíš intuitivně, než na základě nějakého racionálního výkladu.

Koně nabízí pohled do zrcadla duše a zprostředkovávají vhledy i mimo osnovu kurzu. Měli jsme sice dohodnutý přesný čas, od kdy do kdy budeme dělat s koňmi seberozvojovou práci, ale koně se neomezovali na tuto dobu. I v tom byl kurz nádherně živý, překvapivý a přirozeně plynoucí mimo vymezené „mantinely“.

Ženy tedy dostávaly důležitá poselství od koní nejen v kruhové ohradě, ve které se prováděla cvičení, ale i při procházkách ve stádě na pastvině a při závěrečné vyjížďce do přírody.

Některá hluboká témata a vhledy jim přišly hned. Jiné se jim postupně vynořovaly v průběhu dvou dnů workshopu. Ale nejen to. Zůstali jsme i nadále v kontaktu a ženy mi vyprávěly, co vše jim v souvislosti s kurzem ještě dodatečně došlo o jejich životech, poté co kurz skončil.

Jako by se jejich duše o něco víc otevřely, uvolnily a začaly hovořit.

Chtěla jsem, aby při kurzu nezabírala příliš času teorie. Uvědomuji si, že to nejcennější je pro účastníky autentická zkušenost, prožitá s koňmi. Že nepřijeli sedět na židli a poslouchat teorii.Proto jsem chtěla nabídnout co nejvíc času s koňmi.

Vytvořila jsem proto e-book s nezbytnou teorií, který dostaly účastnice ještě před kurzem. To nám ušetřilo dost času, protože přijely už trochu poučené. Na samotném kurzu jsme na e-book navázali a to nám ušetřilo čas.

S kurzem mi pomáhal můj přítel Richard. Jeho úloha spočívala v tom ukázat ženám, že mohou důvěřovat nejen samy sobě a koni, ale i muži, který se o ně stará. S čímž má mnoho žen v dnešní době problém.

Moc se oba těšíme na další kurz a na další účastníky.