Jak uklidnit koně III.

V prvním článku na téma „jak uklidnit koně“ bylo řečeno, že koně dokáže uklidnit jen člověk, který je sám klidný. Ve druhém článku jsem vysvětlila, že ke klidnému stavu mysli musíme přidat ještě správnou techniku práce.

Pokud je kůň neklidný, musíme zjistit, PROČ je neklidný, abychom to mohli řešit. Musíme vědět, Z ČEHO.

Zjistěte, z čeho je kůň neklidný.

Když je kůň rozrušený, tak důvody mohou být dva:

• člověk, který s ním pracuje
• něco jiného

Kůň je neklidný z nás, protože šíříme stres, anebo z něčeho jiného ve svém okolí. Tohle musíme dokázat rozlišit. Na tom není většinou nic těžkého.

Když je kůň rozrušený z nás, snaží se od nás vzdálit.Vyjadřuje, že naše přítomnost je mu nepříjemná. Když je rozrušený z něčeho jiného, tak je jeho pozornost zaměřena na to, čeho se bojí nebo co ho zajímá. Tzn ne na nás. Dívá se jinam, než na nás, vůbec nás v tu chvíli nebere na vědomí anebo jen minimálně.

Abychom zjistili, co koně vyvedlo z míry, musíme se umět podívat na svět „jeho očima“.

Pokud je kůň ve stresu Z NÁS, tak úplně stačí se uklidnit. Vytvořit klid v sobě, on se pak přenese na koně. Jak na vytvoření klidu v sobě, bude popsáno v mém e-booku „Vědomý jezdec“.

Pokud je kůň ale VELMI rozrušený něčím jiným, než jsme my, tak uvést se do stavu klidu nebude nejspíš stačit. Proč? Jednoduše proto, že kůň nám v tu chvíli nevěnuje pozornost. Takže si ani nevšimne, že my jsme už v klidu. 🙂

Hřebec, rozrušený tím, že v blízkém výběhu je neznámá klisna. Nasává její pach (flémuje) a nevěnuje pozornost trenérovi.

Jakou techniku použít pro uklidnění koně

Nechat ho zjistit, že nebezpečí nehrozí.

Ukázat mu to, čeho se bojí. Nechat ho přijít blíž, očichat to, dotknout se toho. Koně jsou hrozně zvědaví tvorové a když se něčeho leknou, většinou se chtějí přesvědčit, zda je to opravdu tak strašný bubák, nebo ne. Potřebují na to dostatek času a klidu. Jakmile se kůň sám a dobrovolně přesvědčí, že mu nehrozí nebezpečí, tak se uklidní a bude se zase soustředit na práci.

Dát mu nějakou práci, která zaměstná jeho pozornost

Obraťte jeho pozornost na něco jiného, než co ho děsí, nebo rozrušuje. Pokud jste v sedle, krokujte, udělejte pár obratů, zacouvání atd. Pokud pracujete „ze země“, vyšlete ho třeba na kruh, potrénujte ustupován tlaku, nebo cokoli jiného, co zaujme jeho pozornost. Když to bude nějaké cvičení, které kůň zná a dobře mu rozumí, tak ho to uklidní.

Nemá ale smysl pokoušet se učit ho něco nového, když je neklidný, protože v tomto stavu se nesoustředí. Proto mu dejte nějakou práci, kterou dobře zná.

Rychlý pohyb

Pokud to situace umožňuje a je to bezpečné, můžete zkusit koně odreagovat rychlým pohybem. Jak jsme si řekli, je kůň býložravec, kterému je vrozené, že při hrozícím nebezpečí (útok predátora) se zachraňuje útěkem. Rychlý pohyb je proto jeho přirozená reakce na stres. Když ho necháme jednat přirozeně nebude se v něm hromadit napětí. Stres prostě „vyběhá“.

Proto může pomoci rychlejší práce „na kruhu“- na delší lonži anebo v kruhové ohradě, případně krátké zacválání pod sedledlem.

Tato zásada se mně osobně vryla do paměti tak hluboko, jako máloco. Že jsem ji jednou nedodržela a pokusila jsem se slézt z extrémně rozrušeného hřebce dřív, než se mi podařilo ho uklidnit, se mi nevyplatilo. Stálo mně to dvě náročné operace ruky, o kterou jsem málem přišla. Takže vím, co říkám a toto pravidlo velmi zdůrazňuji.

Tenhle kůň na fotografii je můj koňský guru- americký klusák Empire Air, kterému jsem říkala „Jeffrey“ a naučil mně, že i když kůň dělá šílené věci, většinou se dá zůstat v sedle. 🙂 Podmínka je, že musí jezdec zůstat v klidu a nenechat se vyděsit tím, co kůň dělá. Dostat strach znamená přestat myslet, začít dělat chyby. Nejen u koní, ale ve všech životních situacích.

Takže…Prostě lidově řečeno nevyměkněte a když už tam jste, tak zůstaňte NA KONI. Jak v sedle , tak v životě. Udržte si kontrolu, nepanikařte. A nezlobte se na koně, když vás „školí“ a je divoký. Skvěle vás tím posiluje. Všechny „divoké“ životní situace pro vás nakonec budou jak procházka růžovou zahradou, když s „poker face“ zvládnete usedět bláznivého oře.

Na okamžiky, kdy se můj koňský miláček Jeffrey pode mnou vzpínal, zběsile cválal na místě, řítil se a nedal se zastavit a já na něm vydržela sedět a zpívat mu, aby se uklidnil, jsem často vzpomínala. V situacích, kdy jsem se bála, že něco nezvládnu, protože je to moc divoké, moc drsné, moc dramatické.

Například když jsem se snažila „ukočírovat“ svůj koňský podnik v těžkých časech, kdy bylo sucho a cena sena stoupla tak, že uživit ohromné stádo koní se zdálo nemožné. Nebo při rozvodu…Zkrátka v těch nejtěžších chvílích, kdy jsem měla jen krůček od naprosté paniky, jsem si vybavila ten pocit, jaké to je ZUSTAT NA KONI i když předvádí pořádné rodeo. A vždy mi to pomohlo. Díky tomu nejsem žádná „bábovka“. Takže sláva divokým koním, jsou sice nebezpeční, ale skvělí učitelé.